Umění říct NE jako cesta k sobě

Umění říct ne je pro naší duševní pohodu velice významné a souvisí s nastavováním hranic – vůči sobě i v interakci s druhými. Takové jednoduché slůvko o dvou písmenkách v sobě ale nese obrovskou sílu, odpovědnost i křehkost zároveň. Kdo z nás při jeho vyslovení necítil alespoň malou nervozitu v obavě ze zranění citů druhého nebo z jeho reakce? Říct ne není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát. 

Pro ochranu našich osobních hranic je ale umění říkat ne přímo nezbytností – když neumíme odmítnout, může se stát, že často děláme věci proti své vůli nebo si toho na sebe vezmeme až příliš. To může vést k pocitu přetížení, frustraci, úzkostným stavům nebo přímo k vyhoření. A odtud už je cesta zpět k duševní rovnováze delší a náročnější. 

Odmítnutí totiž také zrcadlí, jak si vážíme sami sebe, jak věříme svým schopnostem a nasloucháme svým potřebám. Můžeme si dovolit upřednostnit sebe a své potřeby; není to sobecké, ba naopak. Znamená to, že respektujeme sami sebe, své limity a potřeby. Zároveň si dokážeme určit priority podle vlastních hodnot, abychom nabrali sil a mohli být vyrovnaným plnohodnotným partnerem, rodičem, kamarádem, zaměstnancem…

Každé takové NE je symbolem velké odvahy. Protože chránit si své hranice znamená převzít odpovědnost za svůj život. Díky jejich nastavení podporujeme zdravější vztahy založené na upřímnosti, nikoliv na formálních společenských pravidlech a očekávání druhých. 

Zároveň nám NE pomáhá v orientaci, co je pro nás v životě vlastně důležité. Můžeme si dovolit pustit věci, které nejsou v souladu s našimi hodnotami a naším přesvědčením a více se soustředit na věci, které nám dávají smysl. 

Možná dnes stojí za to položit si otázku: Čemu potřebuji ve svém životě říct NE, abych mohl/a říct ANO tomu, kým skutečně jsem a co doopravdy chci? Odpověď nemusí být hlasitá, ani nemusí zaznít okamžitě. Stačí, když bude upřímná.